Psychologové vysvětlují, proč předsevzetí v lednu selhávají a jak je přesto dodržet

Každý leden jsme plní najednou zázračného optimismu – nové předsevzetí, nový start, nová já. Přesto však brzy poté zavládne únorová realita a mnoho z nás sklouzne zpět ke starým návykům. Proč vlastně tyhle sliby sobě samým tak často nevydrží? Odpověď najdeme přímo v našem mozku a v tom, jak vnímáme změnu.

Psychologové odhalili, že problém není ve slabé vůli, ale spíš v tom, že naše předsevzetí často stojí na rozkolísaných základech. Pojďme si říct, co to znamená, a hlavně jak s tím bojovat, abychom si letos vedli lépe než kdy dřív.

Proč si vůbec dáváme novoroční předsevzetí?

Lidská mysl miluje rituály a milníky. Začátek roku, narozeniny nebo pondělí nám připadají jako „čistá karta“, okamžik, kdy můžeme zahladit staré chyby a začít znovu.

Psychologie to nazývá „temporální orientace“. Znamená to, že si v těchto chvílích představujeme nové já bez starých nedostatků. Tento pocit nás dobíjí motivací a optimismem – věříme, že teď to zvládneme!

Bohužel tu často máme i „plánovací omyl“ – věříme, že budoucí já bude mít víc času, síly a vůle, ale ono je stejné jako to dnešní, unavené a často bez energie.

Motivace nestačí: mozku nestačí jen chtít

Motivace je jako nálada – přichází a odchází. Stejně jako byste nemohli stavět dům jen když máte energii, nemůžete plnit předsevzetí jen když máte motivaci.

Psychologové tvrdí, že motivace není trvalý rys, ale stav, který ovlivňují třeba stres nebo únava. Když je nám špatně nebo jsme vyčerpaní, ta původní vůle jednoduše zmizí!

Co děláme špatně? Kde se stává chyba

První problém je, že často máme jen „přání“ – například “budu cvičit“ – bez konkrétního plánu. Chybí jasné kdy, kde a jak. Mozek se pak musí denně rozhodovat znova, což ho unavuje a vede k selhání.

Druhá bašta nezdaru je naše „vše nebo nic“ myšlení. Stačí jednou sklouznout – vynechat trénink, dát si sladké – a jsme přesvědčeni, že jsme ztratili motivaci úplně. A to je právě hrubá chyba!

Navíc, pokud nezměníte okolí, ve kterém žijete, například necháte pořád doma dort nebo telefon na dosah, je těžké neklesnout do starých kolejí.

Plán pro selhání? Ano, takový existuje!

Nejlepší lidé nejsou ti, kteří nikdy neselhávají. Jsou to ti, kteří mají plán, co dělat, když selžou. Nenastavují cíle na „vše nebo nic“, ale na systém, který jim pomáhá se zase rychle vrátit zpět.

Například pravidlo „nikdy nevynechat dvakrát“ – jeden den selžete, druhý den uděláte i jenom 5 minut jednoduchého pohybu, abyste neztratili rytmus.

Jak si novoroční předsevzetí nastavit, aby opravdu fungovala

Zapomeňte na obrovské cíle a zaměřte se na malé konkrétní kroky. Místo „budu zdravěji jíst“ si řekněte „každý den si připravím večeři se dvěma druhy zeleniny“. Tohle je systém, který mozek zvládne udržet.

Stačí mít pro každý cíl tři verze – ideální, běžnou a minimální pro ty dny, kdy je energie fakt na nule. Ta minimální může být třeba jen 5 minut krátkého cvičení doma nebo krátká procházka.

Důležité je také naplánovat konkrétní spouštěče: „když přijdu z práce, hned si dám oblečení na cvičení“ nebo „když cítím chuť na sladké, napiju se vody a počkám 10 minut“.

Hormony štěstí nám jdou na pomoc

Dopamin nám dává radost z pokroku, ne z dosažení velkých cílů. Proto je dobré si každý malý úspěch odškrtnout a ocenit se za něj.

Endorfiny nám pomáhají zvládnout nepříjemnosti, dokonce i krátký rychlý tanec nebo svižná chůze mohou změnit náladu a dát energii pokračovat!

Oxytocin nám připomíná, že nejsme sami. Sdílení cílů s přáteli zvyšuje šanci je opravdu dodržet. Serotonin nám pak pomáhá cítit se dobře za to, co děláme, když víme, že naše snaha má smysl a pomáhá i druhým.

Nejde o sílu vůle, ale o chytrý systém

Předsevzetí přežívají tehdy, když je postavíte na opakujících se procesech. Tyto systémy vás podrží i ve dnech, kdy máte motivaci jako na houpačce.

Věda dokazuje, že konzistence je důležitější než intenzita. Když cvičíte 10 minut denně celý rok, vydá to na víc než dvě hodiny jednou za měsíc!

Takže jestli letos chcete opravdu uspět, neztraťte se v přáních. Stačí pár chytrých kroků, které vás provedou i těmi nejhoršími dny. Změna není o silné vůli, ale o malých rozhodnutích, která povedou k nové identitě.

Olga Havlová

Vlasta Kálalová je duší tohoto blogu. Jako pravá rodačka z Mnichova se smyslem pro jemné italské chutě se s vámi dělí o svou lásku k dokonalé pizze a bavorské pohostinnosti. Vlasta ví, jak harmonicky propojit syté tradice se středomořskou lehkostí. Přináší vám ty nejlepší tipy, nové kreace a vše o našich specialitách